Rozhovor s ředitelkou Sociálního nadačního fondu hlavního města Prahy Barborou Komberec Novosadovou

V neziskovém sektoru a filantropii se pohybuje přes 10 let a je to pro ni dle jejích slov naplňující cesta. Snaží se využívat své zkušenosti z oblasti komunikace, marketingu i sémiotiky pro podporu věcí, kterým věří. V minulosti se zabývala např. rozvojem společenské odpovědností firem, dobrovolnictvím (Dobrovolnik.cz), sledováním dopadu v neziskovém sektoru díky iniciativě Impact Academy anebo způsoby, jak je možné dosahovat systémových změn v naší společnosti ve spolupráci s mezinárodní organizací Ashoka. Na Univerzitě Karlově se podílela na soutěži Map the System, která podporuje systémové myšlení u studentů. Od roku 2022 pracuje jako ředitelka Sociálního nadačního fondu hlavního města Prahy, který pěstounům nabízí finanční podporu.

Co Vás přivedlo do Sociálního nadačního fondu hl. m. Prahy? Jaká byla Vaše očekávání a jaké je srovnání s realitou?

O tom, že vzniká Sociální nadační fond hl. m. Prahy jsem se dozvěděla asi po deseti letech, které jsem strávila v neziskovém sektoru, kde jsem se na různých pozicích zabývala třeba společenskou odpovědností firem, propojováním neziskového a byznysového světa. A také teorií i praxí systémové změny. Při práci s řadou neziskových organizací, firem, nadací i zástupců veřejné správy jsme často naráželi na chybějící spojení a porozumění, sdílení informací i hodnot mezi různými aktéry. A každý z nás žije v nějaké obci (ať už velké či malé), která pro něj může fungovat jako bezpečné místo, které mu může poskytnout podporu v tíživé situaci (třeba v případě, kdy dostupná pomoc od státu neexistuje nebo nepřichází v ten pravý čas). A spojení města a filantropie bylo něco, co mi v Praze chybělo a co se objevilo právě v podobě sociálního nadačního fondu. V Sociálním nadačním fondu hl. m. Prahy, kde jsem od roku 2022 mě baví, že můžeme hledat cesty, jak pomoci lidem ve velkém městě a zároveň upozorňovat na to, co by mohlo pomoci některé překážky odbourávat. Máme skvělý tým a správní radu. Je pro mě důležité, abychom byli dobrým partnerem pro další součásti ekosystému města (městské části, odbory magistrátu, příspěvkové organizace města, síť sociálních služeb a další) a také, abychom měli možnost data a zkušenosti, která získáme z realizace našich programů i z evaluace, mohli posouvat dále tak, aby některá bílá místa byla do budoucna zaplněná a v Praze měl každý bez rozdílu možnost “žít blaze”. Zároveň je pro mě důležitým tématem vytváření co nejlepších podmínek pro motivované pracovníky ve veřejné správě i v sociálních službách. Potkávám se se spoustou lidí, kteří svoji práci vnímají jako poslání a někdy vyhoří proto, že musí překračovat příliš mnoho překážek. Tento rok chceme rozšiřovat komunitu příznivců Sociálního nadačního fondu hl. m. Prahy. Chceme, aby byl prostorem pro zapojení lidí, kterým se v Praze žije dobře a rádi by dali něco zpátky, třeba formou dárcovských fondů na podporu témat, na kterých jim záleží.

Kolika lidem již Sociální nadační fond hl. m. Prahy pomohl?

Od spuštění našich nadačních programů v srpnu 2022 jsme podpořili více než 600 individuálních žádostí ve všech našich programech. V Programu podpory pěstounské péče jich bylo více než 180 v celkovém objemu více než 1 200 000 korun. V Programu podpory bydlení více než 220 pražských rodin a jednotlivců získalo či neztratilo střechu nad hlavou, díky Programu podpory nezávislého života lidí se zdravotním znevýhodněním může mít více než 200 lidí se zdravotním znevýhodněním i pečujících podporu od odborníků a díky Programu podpory při řešení tíživé životní situace může 19 poskytovatelů sociálních služeb a městských částí pro své klienty čerpat flexibilní rozpočet na úhradu nezbytných potřeb.

Jak může Sociální nadační fond hl. m. Prahy pomoci pěstounům? Kam se mohou obrátit a s čím vším jim můžete pomoci?

Aktuální kampaň má hezké motto: “Láska se nedělí, lásky se násobí.” Pěstounům se však často znásobí i potřeba financí na zajištění potřeb dětí, o které pečují. A proto Praha prostřednictvím svého sociálního nadačního fondu nabízí finanční podporu těm pěstounským rodinám, kteří to potřebují a ze svých vlastních zdrojů ani z těch dostupných ze systému nejsou schopni uhradit všechny náklady spojené s péčí o děti nebo o sebe.

V Programu podpory pěstounské péče můžeme přispět pěstounům až 50 000 korun ročně. Například na volnočasové aktivity doučování či psychologickou pomoc pro děti v pěstounské péči nebo na specifické vzdělávání, odbornou oporu pro sebe. Proto, aby pěstounské rodiny byly spokojené rodiny.

Program je určen pěstounům (zprostředkovaným i zprostředkovaným), dětem v pěstounské péči či členům biologické rodiny pěstouna. Oprávněnými žadateli jsou pěstouni nebo poručníci, kteří osobně pečují o dítě/děti a jsou považováni za osoby pečující dle § 2a písm. c) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Pěstouni na přechodnou dobu jsou oprávněnými žadateli i v období, kdy o žádné dítě momentálně nepečují, ale jsou připraveni k jeho přijetí. Podmínkou je trvalé nebo faktické bydliště osoby pečující v Praze.

Žádosti přijímáme on-line a snažíme se, aby byl program otevřen vždy cca 9 měsíců v roce. Některé příspěvky jsou sezónní, hlavně na volnočasové aktivity, dětské tábory apod., a proto volíme pravidelné pauzy v příjmu žádosti do programu vždy na dobu, kdy běžně nechodí velké množství žádostí.

Veškeré informace o programu je možné najít na našich webových stránkách: www.socialninadacnifond.praha.eu/program/podpora-pestounske-pece včetně všech vzorů příloh i odkazu na podání žádosti.

Máme také dvakrát týdně konzultační hodiny, v nichž pěstounům koordinátorka programu Dagmar Klárová ráda poradí a zodpoví otázky. Dotazy mohou také psát na podpora@socialninadacnifond.praha.eu.

Pokud by se pěstounské rodiny dostali do potíží s bydlením nebo měl některý z členů rodiny zdravotní znevýhodnění, mohou si zjistit jako ostatní Pražanky a Pražané možnosti podpory, které nabízíme v dalších nadačních programech:

www.socialninadacnifond.praha.eu/programy-podpory

Co se Vám vybaví, když se řekne pěstounství?

Když se řekne pěstounství, tak se mi kromě těch pěstounů, pěstounek a dětí z masa a kostí, s nimiž jsem měla možnost se díky své práci setkat, vybaví hlavně to, že láska nezná hranic a tam, kde se jí dostává, tak dokáže neskutečné věci. Také se mi vybaví, jak může být to, čemu a komu říkáme “rodina” velmi rozmanité. Že se prostě do prostředí, kde je nám dobře a kde se můžeme rozvíjet jako lidé, cítit podporu a blízkost můžeme dostat různým způsobem a mohou ho vytváří různí lidé. Někdo se do takového prostředí už narodí, a to je zázrak. Někdo se do takového prostředí nenarodí, postrádá ho, nenachází ho, když potřebuje a v mnoha případech ho nenajde po celý život. A někdo se do takového prostředí nenarodí nebo o něj z různých důvodů přijde a najde ho co nejdříve po ztrátě a může cítit lásku, přijetí a zájem, a to je třeba PĚSTOUNSTVÍ.

Vybaví se mi také ale naše žadatelky a žadatelé, babičky, dědové, tety, kterým kvůli různým událostem v rodině najednou k péči o nemocného partnera a vlastní děti přibyla péče o dítě, a kteří pečují s rodinnými tragédiemi na pozadí a při svádění boje s ubývajícími silami každý den.

Ještě se mi vybaví setkání s pěstounkou na přechodnou dobu, která se stará již o desáté miminko, sama již v častém věku prarodičů, se svými dospělými dětmi a v náručí s miminkem, které se narodilo matce, která byla závislá na návykových látkách. Proto v noci i přes den trpí třesy a je velmi neklidné. Představa probdělých nocí a utěšování, poskytování bezpečí, které zřejmě v břiše matky necítilo, a výdej energie a sil na hranici fyzických možností…a přesto odhodlání do toho nadále plnit poslání a být tu pro děti, kterým tato zkušenost navždy změní život.

Vybaví se mi ještě obrovská otevřenost, laskavost a víra, že dát někomu lásku, ať už na půl roku, na deset let nebo na celý život má smysl a že je to něco, co nás dělá lidmi.