Rozhovor s ředitelem MHMP Ing. Martinem Kubelkou, Ph.D.

1. Proč se Magistrát hlavního města Prahy rozhodl vytvořit zcela nový web pro pěstounskou péči?

Pěstounská péče je nejen pro nás velice důležitá, je ale problémem získat všechny informace k pěstounství na jednom místě. Podobně těžké je pak nalézt detaily k samotnému procesu přijetí zájemců, což může lidi odradit. Některé náležitosti totiž řeší městské části, jiné pak pražský magistrát, a to může být pro případné zájemce matoucí. Právě proto jsme se rozhodli vytvořit komplexní a moderní webové stránky, kde lidé najdou všechno pohromadě. Nedostatek pěstounů je navíc dlouhodobým problémem, vytvoření nového webu je tedy logickým krokem, který se do budoucna rozhodně vyplatí.

2. Jak dále podporuje Magistrát hlavního města Prahy pěstounskou péči?

Velice mě těší, že Praha je v celé republice nejpružnějším krajem v rámci organizace přípravných kurzů. Žadatelé si mohou vybrat organizaci a v zásadě i typ přípravného kurzu, tedy to, co jim sedí nejvíce. Za zmínku stojí také nedávné otevření nového centra pro pěstouny na Výtoni, které nabízí zázemí pro vzdělávání pěstounů, ale také prostory pro komunitní setkávání. Je důležité, aby pěstouni věděli, že v tom nejsou sami a mohou se na nás kdykoli obrátit. Velmi si také cením individuálního přístupu našich zaměstnanců a zaměstnanců městských částí, kteří každému pěstounovi pomáhají ve všech ohledech i nad rámec svých povinností. To jen ukazuje, jak si každého pěstouna vážíme. Navíc pořádáme různé akce přímo pro ně, naposledy jsme takto pozvali všechny pěstouny i s dětmi do Zoo Praha, kde byl pro ně speciálně připraven program.

3. Co si od webu slibujete?

V první fázi máme dva cíle. Za prvé dostat pěstounskou péči do povědomí široké veřejnosti. Většina lidí pěstouny vnímá v zásadě jako adoptivní rodiče, což tak ale rozhodně není. Na webu tedy vysvětlujeme, co pěstounská péče obnáší, jaké jsou nároky, kdo všechno se jím může stát nebo například, jak celý proces přijetí probíhá. Druhým cílem je uvést na pravou míru mýty a předsudky, které ve společnosti panují. Například si mnoho lidí stále myslí, že pěstounem může být jen manželský pár, případně, že se jím nemůže stát osoba žijící ve stejnopohlavním páru. To už však dávno neplatí. Do budoucna budeme stránky i nadále rozšiřovat a věříme, že tím třeba půjdeme příkladem i dalším městům a krajům.

4. Jaký je váš vztah k náhradní rodinné péči?

Nejde ani o to, jak vnímám různé formy náhradní rodinné péče, ale spíše o to, jak vnímám osudy dětí, které se najednou dostanou do těžkých životních situací, za něž navíc ani nemohou. Často se nevědomky ocitnou ve zbytečných problémech kvůli chybám jiných, ale na rozdíl od dospělých se nemohou nijak bránit, a ani nemají možnosti, jak si samy pomoct. Právě proto je důležité mít fungující systém, který se o tyto děti postará. Nemám ale na mysli žádný ústav, každé takové dítě potřebuje mít někoho blízkého, komu věří a s kým tráví svůj čas rádo. Osobní přístup a hlavně zázemí dá člověku do života mnohem více, než by se mohlo na první pohled zdát. Co je ale naprosto zásadní, je to, že díky pěstounům můžeme těmto dětem dát naději na lepší budoucnost.