Rozhovor s prof. PhDr. Radkem Ptáčkem PhD.

Pane profesore, jak by podle vás měl vypadat ideální pěstoun?

Měl by to být člověk se srdcem na správném místě a dobrou odolností vůči stresu. To je asi nejdůležitější. Jinak vytvářet jakékoliv ideály nebo normy je vždy poměrně složité. Při výběru pěstounů psychologové používají různé testy a hledají v nich, zda daný žadatel bude dobrým pěstounem. To je z mého pohledu dosti problematické, protože pro tento účel nemáme žádný konkrétní test. To, co je nejdůležitější, je dosavadní život člověka. Protože naše činy jsou nejsilnějším prediktorem toho, jak se budeme chovat v budoucnu. Proto při výběru pěstounů bychom se měli nejvíce zajímat o to, jakým způsobem žijí, jaké mají hodnoty, co je k pěstounství vede. Vytváření nějakého ideálu je také problematické z toho hlediska, že potřebujeme pokud možno co nejširší paletu osobností a rodin. Stejně jako jsou různé děti, které přicházejí do pěstounské péče, tak potřebujeme různé pěstouny.

Co by se muselo podle vás stát, aby bylo pěstounů dostatek?

Představit pěstounství jako atraktivní poslání, které dává životu opravdový smysl. Nutné je také, aby pěstouni a žadatelé o pěstounství cítili ze strany státu skutečnou podporu. V České republice se hodně hledí na to, aby to pěstoun dělal jaksi z vlastní motivace a moc nehleděl na finanční stránku. To je ovšem obrovská chyba. Na základě mých zkušeností ze světa pěstounská péče funguje skvěle tam, kde jsou pěstouni skutečně dobře ohodnoceni, mají intenzivní odbornou podporu a možnost kvalitního vzdělávání. V České republice je podpora pěstounů hodně na bedrech neziskového sektoru. Což je na jednu stranu skvělé, že máme zapálené odborníky, kteří pomáhají. Na druhou stranu je z mého pohledu nezbytné, aby se stát zapojil podstatně více. Kdyby do pěstounské péče šlo alespoň tolik peněz jako do péče ústavní, hodně věcí by se bezpochyby zlepšilo.

Ve vašem posledním výzkumu jste se věnoval trestání dětí. Osobně jsem velmi vděčná už za vyvolání té diskuse a zvednutí tak opomíjeného tématu. Jak na sobě může pracovat pěstoun, kterému se výchova podle jeho představ nedaří, nebo dokonce sklouzává k trestání dítěte?

Prostě tak, že na sobě opravdu musí pracovat. Základem je, aby si uvědomoval své slabé a silné stránky. Aby si všímal, jaké situace zvládá a jaké ne. No a pak se nebál vyhledat odborníka, který mu poradí, jak zvládat náročné situace. Psychologické poradenství a pomoc se velmi často podceňuje, ale dobrý psycholog dovede opravdu dobře nasměrovat a podpořit. Mnohdy stačí pár dobře položených otázek nebo doporučení a to, co bylo do té doby složité, se najednou ukáže jako mnohem snazší.

Mohl byste shrnout, v čem je pěstounská péče výhodnější a lepší než péče ústavní nebo jiná?

Je to poměrně jednoduché. Poskytuje především to, co děti potřebují nejvíce, a to je exkluzivní vztah s dospělou pečující osobou. Samozřejmě, že je to i celá řada dalších věcí, jako je pocit, byť třeba dočasného domova, větší soukromí, možnost vidět, jak funguje zdravá rodina a domácnost. Prostě pocit reálného života. Tohle ústavní péče nemůže nikdy nahradit. Určité formy v přesně indikovaných případech potřebujeme, to je mimo diskusi. Nicméně, kdykoliv je to možné, měli bychom usilovat o to, aby dítě mělo možnost dostat se do pěstounské péče.

prof. PhDr. Radek Ptáček, PhD.

Profesor lékařské psychologie, klinický psycholog, psychoterapeut. Je to autor nebo spoluautor více než 100 původních vědeckých prací, které ve světě dosáhly téměř 1000 citací (v prestižní vědecké databázi Web of Science 300), a dále 15 vědeckých monografií a řady popularizačních článků. Řešitel nebo spoluřešitel celé řady vědeckých i sociálních grantových projektů. Absolvent řady zahraničních stáží. Působí v redakčních radách několika zahraničních odborných časopisů, je zván jako recenzent pro významné vědecké domácí i zahraniční časopisy a grantové agentury. Za svou práci získal několik prestižních ocenění. Působí na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a University of New York in Prague. Věnuje se též vzdělávání lékařů, soudců a sociálních pracovníků. V roce 2018 se stal prezidentem největšího světového kongresu o ochraně dětí.