Terapeutické rodičovství

Terapeutické rodičovství je často dáváno do souvislosti s náhradní rodinnou péčí, kdy může být jeho přínos nejvíce viditelný. V běžném výchovném přístupu předpokládáme, že na základě odměňování žádoucího chování se dítě naučí správnému jednání. Děti, které prošly traumatem, ale potřebují odlišný přístup, který vychází právě z „léčivého“ rodičovství. U nich totiž není jen cílem naučit je správnému chování, ale hlavně překonat ztrátu nebo trauma, které u nich vzniklo např. týráním, zneužíváním nebo zanedbáváním apod. Jejich vnímání okolního světa je ovlivněno nepříjemnými a hrozivými okamžiky z minulosti a cílem terapeutického rodičovství je tento úhel pohledu na svět změnit.

Je to specifický druh výchovného stylu, který umožňuje léčit vývojové trauma a poruchu citového navazování u dětí. Je postaveno na dyadické psychoterapii, jejíž principy umožňují vybudovat dítěti základní a nejdůležitější spojení s jeho pečovateli, nejčastěji tedy rodiči.

Můžeme ho definovat jako způsob výchovy, díky kterému dokážeme porozumět chování přijatého dítěte a následně i zdárně řešit vzniklé náročné situace např. ve škole nebo i v rodině. Dítě by si pod výchovou terapeutického rodiče mělo osvojit a respektovat běžné hranice a limity, mělo by správným způsobem umět řešit konflikty, navazovat zdravé vztahy a mít na sebe pozitivní pohled.

V podstatě se dá říct, že terapeutické rodičovství věří tomu, že nejlepší léčbou na trauma je budování kvalitního blízkého vztahu. Vychází z toho, že nejúčinnějším lékem na vývojové trauma je láskyplný vztah k blízké osobě.

Vývojové trauma u dítěte

Vývojové trauma ovlivňuje člověka hned v několika ohledech. Dítě s prožitým traumatem má často potíže už v základní rovině pocitů, jako je pocit hladu, žízně, vylučování nebo vnímání bolesti. Úkolem terapeutického rodiče je v tomto směru vytvořit stoprocentní bezpečné a podnětné prostředí, ve kterém se může dítě dále adekvátně vyvíjet.

Problémem u takových dětí se také neschopnost regulovat emoční projevy. Děti propadají velkým afektům nebo naopak do úplného odpojení se od prožitku. Nezvládají mírnit vztek, pláč, křik, ale ani smích a radost. Jejich emoční projevy mohou na okolí působit dojmem nevychovaného dítěte. Úkolem rodiče, který dítě vychovává formou terapeutického rodičovství, je porozumět jeho emočnímu prožívání a naučit ho postupně své citové projevy regulovat s ohledem na jeho věk.

Tyto děti mají také potíže s navazováním zdravého citového pouta (attachmentu), vytváří si negativní nebo nejisté vazby, typickým projevem je vytvoření ambivalentní vazby k blízké osobě, tím myslíme „protichůdné“. Dítě někoho nenávidí, ale zároveň ho má svým způsobem rádo. Terapeutický rodič by měl v takovém případě dbát na vytvoření bezpečného, jistého a zdravého citového pouta.

Kromě toho mají děti s traumatem problém zvládnout svoje chování. Jsou manipulativní, agresivní nebo se přehnaně kontrolují, jsou (chtějí být) ve všem perfektní a mnoho dalších. Tyto dětí mají na sebe špatný pohled a špatné vnímání okolí. Jejich „já“ je rozkouskované a neucelené. Terapeutické rodičovství vede děti k nápravě jejich zraněné duše a tím i k nápravě a schopnosti regulovat své chování. Pomáhá jim vidět se v dobrém světle, jako láskyplné a milé osobnosti.

Pilíře terapeutického rodičovství

• Teoretická znalost základních dopadů traumat na vnímání a chování dítěte
• Reflektování vlastních pocitů a emocí a jejich následná regulace
• Reflektování toho, jaké pocity ve mně vyvolává chování mého dítěte s traumatem a učení se na něj spontánně a zdravě reagovat
• Praktická znalost využívání metod terapeutického rodičovství a využívání je při reakci na náhlé nebo nestandardní chování dítěte

Celý princip terapeutického rodičovství vychází z teorie „PACE“. To je zkratka složená z prvních písmen anglických slov:

• playfulness – hravost,
• acceptance – přijetí,
• curiosity – zvědavost,
• empathy – empatie.

Terapeut přistupuje ke všem běžně vznikajícím momentům s postojem, který uplatňuje jak s rodiči, tak s dítětem. Jedná se hravost, přijetí, zvědavost a empatii. Terapeut jedná s rodiči stejně, jako si přeje, aby rodiče jednali s dítětem. Když dojde v komunikaci k nedorozumění, přijme ho s pochopením a s empatií a snaží se zkoumat, co se stalo. Stejně jako v této technice platí, že dítě může přijít za rodičem s čímkoliv, tak i rodič může přijít za terapeutem s čímkoliv. Terapeut s ním bude pracovat a využije metodu PACE.

Pravidelné používání těchto principů pomáhá dítěti vybudovat jistý, bezpečný a citově plný vztah s jeho pečovatelem. V takovém světe jsou smysluplné hranice, bezpečí, jistota a respekt. Takové „hojivé“ prostředí dokáže změnit pohled dosavadní pohled dítěte na svět a povede ho k vytváření si zdravých a pevných vztahů i v jeho budoucím dospělém životě.

Kurzy terapeutického rodičovství jsou nabízeny všude po celé České republice nejrůznějšími organizacemi, a to i několikrát do roka.