25.09.2023
Specifika rodičů dětí, které směřují do náhradní rodinné péče.
Představa většiny lidí o rodičích, jejichž děti jsou v systému náhradní rodinné péče (dále jen NRP), není příliš přívětivá. Můžeme slyšet spoustu naštvaných i hanlivých přízvisek. Objevují se různé domněnky o tom, že všichni pijí, berou drogy, jsou na děti „moc mladí“ a další a další. Nutné je ale říct, že pravda o nich je mnohem složitější a každý jeden příběh je vždycky individuální. Nelze je paušalizovat, a ne vždy se do situace, kdy musí odložit dítě, dostaly samy. Jsou ale samozřejmě situace, které jsou v praxi NRP častější a které jsou méně časté. Určitá specifika se často opakují, nicméně pro získání většího vhledu do problematiky je potřeba více se zaměřit na fakta.
Babybox (dále jen BB), jakási „schránka“, kam mohou matky anonymně a beztrestně odložit své novorozené dítě, jestliže se o něj nemohou či nechtějí postarat z jakýchkoli důvodů. V České republice jsou vedeny bez jakékoli právní úpravy. Babybox tedy není ani zdravotní, ani sociální zařízení. Jejich zřizovatelem je Nadační fond pro odložené děti STATIM, který je provozuje už od roku 2005. Do října 2023 bylo odloženo do babyboxů 253 dětí po celé České republice. Tolik dětí zažilo hned na začátku života trauma ve formě odloučení od matky, ale zároveň dostaly druhou šanci žít kvalitní život. Téma babyboxů je ožehavé, jejich historie je dlouhá a názory na ně jsou rozporuplné. Důvodem pro odmítání babyboxů je skutečnost, že matkám mnohdy umožňují rychlé, neuvážené a nezodpovědné jednání, kdy jdou práva dítěte a také jeho otce zcela stranou. Na druhou stranu je faktem, že jistě mnoha dětem BB zachránily život. Přijmout dítě z babyboxu může být těžké v tom smyslu, že šance najít jeho biologickou rodinu je téměř nulová. Z toho plyne velmi těžké hledání identity a odpovědí na otázky „Kdo?“ nebo „Proč?“. Při přijímání dítěte z babyboxu neexistuje víceméně žádný sáhodlouhý spis o dítěti, ale jen pár základní informací, které se týkají času a dni odložení dítěte a aktuálnímu zdravotnímu stavu, přičemž jindy dostupné informace o rodičích (vzhled, zázemí, vzdělání, jejich životní styl…) nejsou dostupné. Dítě ve spise vystupuje beze jména. Je na úřad předáno jako čistý papír, přičemž má za sebou těžký start. Výjimečně dítě doprovází dopis nebo nějaký předmět na památku. Obojí mohou být jako významná pojítka do budoucna pro hledání identity dítěte. Odpovědi na otázku týkající se toho, jací jsou rodiče dětí odložených do babyboxu, se hledají těžko. Jisté ale je, že matka musí projevit určitou vůli k tomu, aby dítě, mnohdy čerstvě narozené v nevhodných domácích nebo i venkovních podmínkách, do schránky donesla. Babybox není na každém kroku, na rozdíl od dalších míst, kam lze dítě potenciálně „jen tak“ odložit a kde mu hrozí smrt. Matka musí projevit minimálně zájem na tom, že chce dát dítěti další šanci žít s někým, kdo má prostředky a podmínky se o její dítě postarat. Práce s neznámou identitou, která k tematice babyboxů neoddělitelně patří, je jedna z nejtěžších oblastí náhradní rodinné péče vůbec. Nikdo dopředu nedokáže odhadnout, jak dítě přijme svou ranou minulost a může se stát, že i přes láskyplný a terapeutický přístup se tato rána do duše dítěte nezahojí nikdy. Biologický původ neboli identita je důležitou složkou osobnosti a její vývoj ovlivňuje chování člověka. Identita osoby je kombinací biologických i psychických, vrozených i získaných individuálních i specifických vlastností a schopností vnímat sám sebe. Je to skupina dědičných charakteristik, které nelze příliš ovlivnit vlastní vůlí. V případech dětí odložených do babyboxu nevíme nic o jejich rodičích, není známa jejich rodinná anamnéza. To může znamenat problémy, které se mohou týkat např. dědičných chorob. Pro zdravý vývoj dítěte z babyboxu je nejdůležitější, aby dostalo možnost být co nejdříve osvojeno a byly naplňovány jeho základní psychosociální potřeby. V pozdějším věku klást důraz na vytváření pocitu, že někam patří, kým je a kdo jsou jeho blízcí. Rizikům, která souvisí s dalším vývojem dítěte se dá předejít právě dobrou informovaností a emocionálně naplněným vztahem. U dětí z babyboxu je daleko složitější zprostředkování náhradní rodinné péče. Přestože mnoho žadatelů o náhradní rodinnou péči sděluje, že rádi přijmou dítě z BB, zároveň jedním dechem dodávají, že například neakceptují dědičná psychiatrická onemocnění v rodině, nebo by preferovali dítě majoritního etnika. Je logické, že u dítěte z babyboxu musí žadatel počítat se všemi variantami, a k tomu je také u zprostředkování náhradní rodinné péče přihlíženo. Celé téma babyboxů je velmi diskutované. Z právního hlediska se často hovoří o čl. 7 a 8 Úmluvy o právech dítěte, kde je stanoveno, že každé dítě má právo být ihned po narození zaregistrováno, má právo na jméno, státní příslušnost, zachování své totožnosti a zejména má právo znát své biologické rodiče. Z tohoto pohledu jsou práva dětí, která byla odložena do babyboxů skutečně v určitém smyslu porušována nebo omezována. Dítě získává statut nalezence, kterým je dítě mladší 3 let, které bylo nalezeno kdekoli na území České republiky. Jako občan České republiky nabývá občanství dnem nalezení. Jméno a datum narození potom určuje soud a určuje mu také poručníka. O vlastním osvojení dítěte z babyboxu také rozhoduje soud.
Na území České republiky rodí v režimu utajeného porodu jen velmi malý zlomek žen, zákon tuto volbu umožňuje od roku 2004. Většina žen o možnosti rodit utajeně ani neví. Základní informací je, že žena má právo o utajený porod požádat v jakékoli porodnici, kde před svědky (lékařský personál) podepíše žádost o porod v utajeném režimu. Tato žádost je po porodu pečlivě uschována ve zdravotní dokumentaci, ale není vůbec žádným způsobem uvedena totožnost matky, to znamená, že tam nelze najít její jméno, příjmení a rodné číslo. Informace o její totožnosti jsou pečlivě zapečetěny a o jejich odtajnění smí rozhodnout až soud. Utajený porod ale nemůže využít každá žena. Netýká se vdaných žen a těch žen, které se rozvedly před méně než tři sta dny. Dominantně jsou podle statistik porodnic ženy, které rodí utajeně, zejména ty, které nestihly termín interrupce nebo se rozhodli tuto možnost nezvolit. Důvodů pro porod v utajeném režimu ale může být celá řada, např. žena cizinka, která nemá na našem území žádnou vazbu, rodinu, neumí jazyk, nemá práci, nemá stabilní zázemí. Nebo to může být žena v ohrožení, žena původem cizinka, která má trvalý pobyt na území ČR, žena znásilněná, žena týraná. Nebo je také možné, že žena těhotenství tají a nechce, aby se o narození dítěte někdo dozvěděl. Rozdíl od běžného porodu je právě v utajení osobních údajů rodičky, což minimálně pro její narozené dítě může mít velký význam. V případě utajeného porodu se totiž do knihy narození na matrice ani do porodní knihy v nemocnici nezapisují údaje ani o otci, a ani o matce dítěte. Do hlášení o narození dítěte se vepíše informace o tom, že šlo o utajený porod, a následně jsou tyto informace předány na matriku. Práce s identitou dítěte může být v tomto případě snazší než u dítěte z babyboxu. V případě utajení informací může nezletilý ve věku od 12 let požádat soud o odtajnění informací o matce.
Součástí běžné praxe celého procesu zprostředkování je i umísťování dětí narozených drogově závislým matkám. Ve většině případů se jedná o dlouhodobé užívání, kdy matka není schopna zajistit pro dítě adekvátní prostředí a podmínky, není schopna vůbec řešit svou situaci. V případě takové závislosti je mnohdy jediným zájmem matky sehnat drogu, případně peníze na ni. Matky uživatelky často žijí v nevhodných podmínkách, bez jakékoli pomoci okolí nebo širší rodiny, setkávají se výhradně s dalšími uživateli drog. Jsou součástí této komunity a nejsou schopné se z toho vymanit. V problematice drogové závislosti se mluví téměř výlučně o matkách. Otcové nebývají často v rodných listech dětí, nejeví o ně žádný zájem nebo někdy ani neví, že mají potomka. Někdy bývají motivátorem pro matku k léčbě a v péči o dítě, jejich slovo je pro ně důležité, většinou vlastně rozhodující. Dlouhodobě závislé ženy nejsou schopny své užívání drog ukončit, a to ani v případě, že otěhotněly. Ruku v ruce s životním stylem závislých žen jde také fakt, že často během těhotenství nenavštěvují žádné lékaře a nejsou tak vedeny v žádné prenatální ambulanci, neprojdou žádnými vyšetřeními ani screeningy. Existuje ale i procento žen, které během těhotenství vyhledají odbornou pomoc (K centra, denní stacionáře, terapeutická komunita Karlov, orgány sociálně právní ochrany dětí apod.) – zejména matky, které již dítě na svět během užívání drog přivedly a souhlasily s jeho umístěním do NRP. Obecně je jasné, že dlouhodobé užívání jakékoli návykové látky může být pro vývoj dítěte škodlivé nebo ohrožující. Vzhledem k mnoha druhům různých výzkumů a statistik bylo zjištěno, že prognóza dětí drogově závislých rodičů je lepší než dětí alkoholiků. Přesto je ale jasné, že i užívání drog v těhotenství s sebou nese určitá zdravotní rizika do budoucna. Hned po narození dítěte, jehož matka užívala drogy v těhotenství, může dítě trpět abstinenčním syndromem. Tento stav se projeví pár hodin po porodu a jeho odeznívání může trvat i několik týdnů. Projevy jsou zcela individuální, záleží na několika faktorech – jaké drogy matka užívala, v jaké intenzitě a jak dlouho před porodem. U stimulačních drog (pervitin, kokain, crack, extáze) je vymizení abstinenčních příznaků poměrné rychlé. Naproti tomu u heroinu vznikají s delším odstupem času po narození a jejich odeznění trvá déle. Dalším rizikem je přenos žloutenky z matky na dítě, proto jsou děti uživatelek drog byly v prvním roce života sledovány pro vyloučení nebo potvrzení této nákazy. Dosavadní výzkumy ukazují na fakt, že děti drogově závislých matek se často rodí v dřívějších týdnech gravidity a mají častější potíže s adaptací po porodu. Také bývají hyperaktivní, živější, neklidné, mají problémy se soustředit. V pozdějším věku se u nich objevují poruchy chování apod. Závažnější potíže, které by souvisely s užíváním drog v těhotenství nebyly prokázány. Velmi zásadní vliv na další vývoj dítěte může mít právě prostředí, ve kterém dítě po narození další roky vyrůstá.
Alkohol je nejrozšířenější společensky tolerovanou drogou. V České republice je pití alkoholu rozšířené a patří k častým a běžným způsobům trávení volného času. Většina dospělých pije alkohol přiměřeným způsobem, pití alkoholu jim slouží pro pobavení nebo jako doplnění společenské události nebo jiné příjemné činnosti. Bohužel je ale v České republice také značné procento lidí, které alkohol nadužívá a postupem času se z něj stane závislost. Spotřeba alkoholu a důsledky s tím spojené jsou na prvních místech v Evropě. Děti narozené alkoholikům mohou, ale také nemusí vykazovat určité znaky, které lze společně označit jako fetální alkoholový syndrom (dále jen FAS). V současné době již zařazen do Mezinárodní klasifikace nemocí, je to syndrom vzniklý konzumací alkoholu (přesněji látky etylalkoholu) v průběhu těhotenství. Alkohol obecně nepříznivě ovlivňuje vývoj plodu v těhotenství. Většina případů vzniká u matek, které užívají alkohol ve velkém a zcela nepřiměřeném množství, nicméně neblaze na vývoj plodu působí i běžné užívání alkoholu matkou v těhotenství. Dnes již není stanovena žádná přesná míra, kolik alkoholu může matka vypít v těhotenství, aby nedošlo k ohrožení nebo ovlivnění vývoje plodu. FAS se projevuje celou řadou specifik, z nichž nejvýraznější je porucha růstu dítěte, která se projevuje už v těhotenství, ale i po narození, děti celkově růstově neprospívají, objevuje se snížené svalové napětí. FAS lze ale rozpoznat typickými změnami v obličeji dítěte. Oči jsou úzké, horní víčko překrývá vnitřní koutek oka. Nos je krátký a přizvedlý, jeho kořen je plochý. Ústa jsou tenká a uvnitř pusy je nezvykle vysoké horní patro. Uši jsou nízko posazené, rotované dozadu a boltce nejsou plastické. K tomu mají děti různé stupně mikrocefalie, kdy se jim předčasně ukončil růst mozku a celé hlavy. Přidruženo je také poškození centrální nervové soustavy, které se projevuje různými stupni mentální retardace, poruchami chování a vnímání. Zdaleka ne v každém případě se rodí děti s FAS. Děti alkoholiků mohou vykazovat jen některé poruchy, např. jen poruchy chování nebo mentální retardaci, mohou mít fyzické odchylky od běžného vývoje, jako jsou srdeční vady, sluchové nebo zrakové potíže, různé kloubní anomálie apod. Můžou se projevit i psychiatrické diagnózy, jako je např. obsedantně kompulzivní porucha apod. Pro tyto děti je zásadní intenzivní kontaktní péče. Miminka potřebují zklidňovat chováním nebo hlazením, příjemně se také cítí v poloze, jakou znají z dělohy, tedy s pokrčenými nožičkami a ručičkami. Vhodné je pevné balení do zavinovačky. Děti také zpravidla potřebují ticho, tmavé prostředí, stabilní teplotu a co nejméně jiných rušivých podnětů.