„Ani jsem nevěděla, kolik lásky má člověk na rozdávání.“
Když pracovala jako zdravotnice v Klokánku, došlo jí, jak kvalitnější život mají tamní děti oproti těm v kojeneckých ústavech. Odtud byl podle Gabriely Pošmourné k pěstounství už jen krůček. Za 8 měsíců bylo vše vyřízeno a rodinu doplnil nový nejmladší člen. Podpora ze strany manžela a dětí byla pro Gabrielu důležité stejně jako ta od Aliance náhradních rodin, profesní organizace pěstounů. A co je prý na pěstounství nejtěžší? Když přijde čas loučení.